Rok lyžařů: Rudolf Gabessam

Rubriky: Rok lyžařů
Aneta Linková  Sdílet článek na nebo

První biatlonista na Vysočině

Rok lyžařů: Rudolf Gabessam

Dřevěný prkýnka – tak se u nás na Vysočině dříve říkalo lyžím. Zatímco tu „velkou“ historii oblíbeného zimního sportu začal ve světě psát polárník Fridtjof Nansen, podniknuvší slavnou expedici do Grónska, v českých zemích drží titul prvního lyžaře Josef Rössler-Ořovský. Ale svoji významnou kapitolu v dějinách bílé stopy zanechala i Vysočina. Přestože Českomoravská vrchovina nepatří zrovna k místům s nejvyšší průměrnou nadmořskou výškou v ČR, vyvinulo se tu lyžování s nesmírně silnou tradicí. V roce 1910 se dokonce novoměstský Sportovní klub jako první z Moravy přihlásil do Svazu lyžařů v Království českém. Není příliš těžké přijít na to, proč. Na hornatém území Vysočiny byly zimy tuhé a sníh komplikoval dopravu lidí i zboží. Místní obyvatele ale sužovala chudoba a lyže ze severských zemí byly až příliš nedostupným artiklem, který si mohl dovolit jen málokdo. To jsem koneckonců věděla i z vyprávění mých prarodičů.

První stopy lyží na Vysočině zanechal revírník Rudolf Gabessam z Fryšavy pod Žákovou horou. Zvěři v okolí této horácké vesnice spadl jistě velký kámen ze srdce, když se fryšavský myslivec alespoň na chvíli přestal věnovat jejich stopě a začal vášnivě sledovat tu lyžařskou. Po vzoru horalů z Krkonoš si tento horácký kmet objednal lyže ze Štýrska. Když mu ale místo lyží přišly sněžnice, cítil se jako oklamaný tetřev. V Rakousku byl totiž v tu dobu pro lyže i sněžnice stejný termín – Schneeschuhe. Když Gabessam zanevřel na rakouské dodavatele, obrátil svoji pozornost na severské Finsko. Země proslavená nábytkářským průmyslem a vodkou již Gabessamovy představy splnila a magické „ski“ opravdu dodala. Revírník se tak mohl v roce 1892 kdesi v hloubi Českomoravské vrchoviny sklouznout s pocitem, který se nemohl vyrovnat žádné skolené trofeji. Byl prvním lyžařem nejen na Vysočině, ale zřejmě i na Moravě!

Díky Gabessamově propagaci se začala sláva lyží dostávat do všech možných koutů Českomoravské vrchoviny. Na Vysočině se tak brzy objevili další průkopníci lyžaření – lesník Resc a učitel Houdek z Křižánek, jehož bezmála třímetrové lyže máme možnost dodnes vidět v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Přesto dlouhou dobu zůstávalo lyžování výsadou jen několika málo jedinců, kteří si jej mohli dovolit. Ale i s tím si místní řemeslníci uměli poradit. A tak se brzy na vlastní výrobu „prkének“ vrhli horáčtí stolaři a koláři a začali uspokojovat rostoucí poptávku. Mnoho jsem o tom slyšela vyprávět mého otce, který byl sám vynikajícím řemeslníkem, stejně jako jeho tatínek – František Loub. Nejdříve se experimentovalo. Vyráběly se takzvané dužky, lyže, jejichž základem byly dužiny z petrolejových sudů. Oblíbené byly i tzv. jasanky, lyže vyrobené ze dřeva jasanů. Právě dřevo tohoto stromu mělo ideální fyzikální vlastnosti (bylo tvrdé, pružné a dokonale přenášelo síly). Později se na Novoměstsku rozvinulo nové odvětví – průmyslová výroba lyží. K nejznámějším firmám patřil bezesporu stolař Adolf Slonek z Rokytna a pozadu nezůstala ani firma Rohlík a Chroust. A není bez zajímavosti, že jako předloha profilové výrobě lyží sloužila zlomená norská lyže básníka Jiřího Mahena, který se snad vinou svého uměleckého temperamentu „vymazal“ na rokytenském kopci. Slonek básníkovi zhotovil přesnou kopii jeho lyže. Ještě v roce 1895 byl v Novém Městě na Moravě založen bruslařský klub, pod jehož patronací se sdružovali i tamní lyžaři. Milovníci právě rozvíjejícího se bílého sportu čelili nejen nepřízni počasí, ale často i posměchu nedůvěřivých obyvatel, jako v roce 1896. V tu dobu bylo na zimu nezvykle teplo a sníh mohutně odtával. Satirické listy Ozvěna z Ochoze s kousavou ironií navrhují, aby „…bruslařský klub podal žádost na změnu stanov a proměnil se v klub veslařský. Doporučujeme také, aby svůj účel rozšířil nejen na převážení po ulicích, ale i na záchranu tonoucích…“.Můžeme z toho vyčíst důležitou informaci.

Už v minulosti byly některé zimy prostě mírné a lyžování nepřály. Dokonce se mluví o tom, že se v lednu „dalo chodit bosky“. Rozhodně se na sněhový nedostatek uměli naši předkové dívat s větším nadhledem. To ostatně zvládal bravurně i zmíněný básník Jiří Mahen. Koneckonců jednu nevydařenou lyžařskou projížďku zvěčnil i ve své básni: „My krajem v dešti táhli zpět – A byla voda, kde dřív led. Pod mraky smutnými se rychle stmívalo. A pod lyžemi, Bože! Bláto čvachtalo!“ Lyžování v Novém Městě na Moravě ale nakonec začali lidé brát přeci jen vážně.

Do roku 1910 se na Novoměstsku nachází úctyhodných 3 000 registrovaných lyžařů. V témže roce se uskutečnily i první závody s poněkud netradičními disciplínami. Zatímco některé lechtají bránici, jiné čeří v krvi adrenalin. Posuďte sami: běh bez holí na sto metrů, sjezd kopce s přírodními překážkami nebo umná krasojízda, kde se hodnotil estetický styl. Hlavní závod absolvovali lyžaři s nepřiměřeně dlouhými lyžemi a jednou holí sloužící k odrážení i brždění zároveň. Soutěžící lyžaři byli připraveni na mrazivé počasí, někteří byli prý navlečeni do dvou svetrů se zimníkem, jenže v den jízdy se oteplilo na osm stupňů. Pořadatelé jen části startujících oznámili přesnou polohu kontrolních stanovišť, a když některé fábory odfoukl vítr a porota diskvalifikovala závodníka, který si nesportovně zkrátil cestu přes kopec, vyhrál ve finále Karel Mrkvička. A to i přesto, že se mu během jízdy rozbil řemen na vázání, který si obratně opravil. Právě na Mrkvičkovo pozvání zavítal do Nového Města na Moravě i slavný krkonošský lyžař Bohumil Hanč jako instruktor.

Novoměstští si tak nadále budovali dobré jméno, dokonce i v zahraničí. Ať už to bylo díky tradičně kvalitní průmyslové výrobě lyží nebo legendárnímu světovému poháru Zlatá lyže, který se jel poprvé 6. a 7. ledna roku 1934. Mám ráda, když má historie smysl pro ironii a jak se někdy minulost proplétá se současností. Proto až budete příště fandit našim lyžařům na Mistrovství světa v biatlonu ve Vysočina Areně, vzpomeňte si při zvuku střelby na promrzlou flintu revírníka Gabessama, který se stal skutečným lyžařským průkopníkem, ale vlastně i naším prvním biatlonistou…

 

Nadia Svatošová a kolektiv autorů,

úryvek z knihy Putování Vysočinou se slavnými osobnostmi

NOVOMĚSTSKO /