Novoměstská olympionička

Rubriky: Rok lyžařů
Aneta Linková  Sdílet článek na nebo

Vzpomínky na lyžování Dáši Hromádkové.

Novoměstská olympionička

Padesát tři let, více nežli půl století. Je to neuvěřitelné, ale právě tolik let uplynulo od doby, kdy jsem jako mladší žákyně vstupovala do oddílu lyžování v Novém Městě na Moravě. Strávila jsem zde roky svého mládí prodchnuté láskou k lyžování, hodinám tréninků pod vedení výborných trenérů. Byly to i roky píle a zkoušek mé vůle, které mne v roce 1977 dovedly až před brány těžkého rozhodování.
Pozvánka do reprezentačního družstva znamenala výzvu v mém životě. Byla ovšem vykoupena opuštěním mých nejbližších, kamarádů, trenérů. Možnost reprezentovat naši republiku, bojovat o účast na MS a olympiádě byla opravdu silnou motivací, hnací motor do dalších let. Vždy jsem ale věděla, kde je můj domov a cítila, že se jednou do rodného hnízda zase vrátím.
Prožila jsem deset let naplněných dřinou. Poznala jsem úžasný pocit vítězství, ale i smutek z prohry. Splnil se mi ale sen, sen každého sportovce. Měla jsem možnost startovat na dvou olympiádách, v Lake Placid a Sarajevu. V Sarajevu jsem dokonce získala stříbrnou olympijskou medaili a dodnes cítim ten pocit, jak moc jsem si přála, aby tam se mnou tehdy mohli být všichni, kteří mi k tak úžasnému výsledku pomohli.
Rok 1987 byl rokem mého návratu na Vysočinu. Zakotvila jsem sice ve Svratce, ale moje srdce zůstalo i nadále věrné Novému Městu.
Přála jsem si novoměstskému lyžování vrátit to, co jsem od něj dostala. Nejdříve jsem ve sportovním klubu trénovala žáky a dorostence. Snažila jsem se jim předat vše, co jsem se za roky strávené v bílé stopě naučila.
Po patnáctiletém působení jako trenérka jsem se stal členkou výboru sportovního klubu a v roce 2013 započalo moje vedení skupiny rozhodčích. Je to parta úžasných lidí, které spojuje láska ke sportu a bez kterých by se prakticky žádný závod neuskutečnil.
Když se dnes podívám těmi padesáti třemi lety zpět, zjišťuji, co všechno se za tu dobu proměnilo a u všech těch proměn jsem měla možnost být.
Vzpomínám si na starty závodů u dnes již neexistující Sokolovny, později učiliště, Mercedesky a nakonec samozřejmě v areálu hotelu Ski. Vzpomínám na první SP v běhu na lyžích v Novém Městě, výstavbu asfaltové dráhy, střelnice, první biatlonové závody, první světový pohár v biathlonu a v roce 2013 MS v biathlonu v Novém Městě, kdy areál u hotelu Ski dospěl největších změn a výstavby. Vzpomínám si, jak jsme s mým tatínkem, dlouholetým předsedou sportovního klubu vyhlíželi každou vločku, sledovali předpovědi počasí před každou Zlatou lyží. Vydrží sníh, neroztaje?
Dnes již máme spoustu sněžných děl, zásobník sněhu, techniku na úpravu tratí, vymožeností, které nám zaručují, že závody se uskuteční téměř na sto procent za každého počasí. Sportovci dnes mají perfektní zázemí v moderním areálu. Které město se může pochlubit konáním světových pohárů v běhu na lyžích, biathlonu či horských kol? Těšit se můžeme na rok 2024, kdy bude Nové Město již podruhé hostit účastníky MS v biathlonu.
Za veškerým děním kolem dnešní Vysočina arény je spousta hodin obětavé práce a poděkování patří všem, kteří se stali článkem tohoto řetězce skutků. Přispěli k tomu, že tento areál se zázemím nejen pro již vyzrálé sportovce a účastníky nejvyšších soutěží, ale i pro naše děti a mládež v Novém Městě máme. Jsem ráda, že jsem i já mohla být jedním tímto článkem a mohla tak snad zanechat svoji stopu v oblasti sportu v našem Novém Městě.

Dáša Hromádková

 
Dotazník